INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dochvilnost a přesnost je výsadou králů. Považovat ROTTEN SOUND za krále může být slovem do pranice, ale nijak to není v rozporu s faktem, že tato finská bruska patří již více než desetiletí na špičku početného grindového pelotonu. Ona zmiňovaná přesnost se netýká ani tak dalšího (tradičně) precizně nabouchaného sypacího hudebního zvěrstva, jako spíše skutečnosti, že koncept střídání LP – EP – LP – EP zústává nadále neochvějnou jistotou.
Počítejme tedy s tím, že další regulérní album příjde v příštím roce. Do té doby si (opakovaně) vychutnávejme tuto šestici zdrcujících fláků. Ta toho oproti 2 roky starému albu příliš mnoho nového nepřináší. Tedy abych byl přesnější, nového nepřináší vůbec nic. Ovšem k vzývání starých dobrých časů formou sebevykrádání má „Species At War“ sestsakramentsky daleko. Éra ROTTEN SOUND se sice dělí na dobu před a po „Exit“, ale i současná tvorba, prosta jakýchkoliv šokujících překvapení, má drtivou sílu, s pomocí které tato čtveřice s naprostou většinou žánrových konkurentů vytírá podlahu.
Finové pokračují v procesu hrubnutí kytarového zvuku, jenž započal před více než pěti lety prvním albem „nové éry“ „Cycles“. Skutečně masivní a všeobklopující kytary pobízí bicí soupravu k mohutným a přesným úderům, mezi které neomylně zapadá zkušené Keijovo frázování. Je obdivuhodné, že si ROTTEN SOUND stále dokáží udržet skličující a zároveň svěží nádech jednotlivých kratičkých skladeb. Znějí přitom stále moderně, bez jakýchokoliv diskusí nesmírně úderně a stále jako někdo, kdo v rámci svého žánru předepisuje standardy.
8 / 10
Abuse To Suffer (2016)
Species At War (EP) (2013)
Cursed (2011)
Napalm (EP) (2010)
Cycles (2008)
Consume To Contaminate (EP) (2006)
Exit (2005)
Murderlive (DVD) (2004)
Seeds of Hate (Split-EP with MASTIC SCUM) (2003)
Murderworks (2002)
8 Hours of Lobotomy (split s UNHLOY GRAVE) (2001)
Still Psycho (MCD) (2000)
Drain (1999)
Under Pressure (1997)
Splitted Alive (Split-EP With Control Mechanisim) (1997)
Loosin' Face (10'' Picture Vinyl) (1996)
Psychotic Veterinarian (MCD) (1995)
Sick Bastard (7'' EP) (1994)
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.